Elektrické a pneumatické systémy často musí ve stroji hladce spolupracovat, ale složitost narůstá, když jsou funkce, I/O, komunikace a správa dat navrženy odděleně. Každé další rozhraní nebo varianta přidává práci při konstrukci, instalaci a uvedení do provozu.

Hybridní automatizace tento problém řeší integrací obou technologií tam, kde se nejlépe hodí, a návrhem jejich propojení coby součástí jedné architektury. Klíčovým bodem pak je, že pevné koncepty strojů se obtížně přizpůsobují novým standardům PLC, rozvržením I/O nebo požadavkům na pneumatický systém. Modulární přístup poskytuje technikům větší flexibilitu, takže není nutné celý systém přepracovat pro jednotlivé varianty.

Následujících pět přístupů vám ukáže, na co se zaměřit jako první.

Komunikace propojuje řízení s pneumatickými funkcemi, ale požadované standardy sběrnice se u jednotlivých projektů často liší. To může být při provozování prostředí s několika PLC pomocí různého hardwaru problematické. Možnost používání více protokolů může tuto složitost snížit, protože umožňuje přizpůsobení komunikačního rozhraní, aniž by bylo nutné měnit celkovou architekturu stroje.

Klíčovou otázkou není pouze, který protokol je dnes potřeba, ale také, jak moc se musí systém změnit, když je změna nutná.

Použití určuje, zda je nejvhodnější centralizovaná, decentralizovaná nebo smíšená architektura. Vzdálené I/O umožňuje umístit funkce blíže k modulům stroje, přičemž ostatní části zůstávají centralizované. Tím se zvyšuje strukturální flexibilita.

Různé moduly mohou také vyžadovat různé úrovně pneumatického výkonu. Pokud je vyžadován větší ventil, aby bylo možné zajistit vyšší nebo nižší průtok, lze toho snadno dosáhnout pomocí modulárního konceptu, aniž by bylo nutné přepracovat celý systém. Řízená flexibilita znamená standardizovat tam, kde je to možné, a měnit pouze tam, kde je to nutné.

Integrovaná řešení kombinují robustnost a rychlost pneumatických systémů s řízením a flexibilitou elektrických systémů. To vede ke zlepšení výkonu strojů a zvýšení efektivity systému. Komponenty založené na otevřené architektuře podporují tuto synergii, a to jak v centralizovaných, tak decentralizovaných konceptech. Modulární konstrukce vytváří základ pro efektivní splnění jednoduchých i složitých požadavků. Následující řešení vám pomohou co nejlépe využít přednosti obou technologií pro vaše řešení automatizace.

Vestavba snižuje počet samostatných komponentů ve stroji. Pneumatické funkce, bezpečnostní funkce a čidla mohou být umístěny blíže k procesu. Tím se snižuje počet rozhraní, kabelů a hadic.

Výsledkem je jednodušší struktura systému, aniž by došlo ke změně základní funkčnosti stroje. Hodnota jednoduššího systému spočívá v absenci zbytečné složitosti při zachování požadovaných funkcí.

Technické provedení začíná plánováním systému a pokračuje až ke konfiguraci a uvedení do provozu. Digitální nástroje podporují tento proces strukturováním komponentů, jako jsou ventilové terminály a vzdálené I/O na úrovni systému, a převádí konstrukční data do následných kroků.

To snižuje přepracování a udržuje konzistenci informací ve všech fázích projektu. Výhodou je lepší řízení složitosti během celého procesu navrhování.

Data z čidel pneumatických systémů mohou být zahrnuta do architektury stroje. Informace, jako je tlak nebo provozní stav, jsou dostupné blíže k procesu.

To zlepšuje přehled o chování systému a pomáhá dříve odhalit odchylky. Cílem není shromažďovat více dat, ale efektivněji využívat relevantní informace o procesu.

Jakmile porozumíte požadavkům na architekturu stroje, můžete začít zkoumat, jak se promítají do konkrétní základny automatizace.

Ventilový terminál VTUX je příkladem přístupu k základně, ve kterém se komunikace, pneumatický výkon, bezpečnost, I/O a vybrané vestavěné funkce spojují do konceptu propojeného systému. Nezapomeňte však, že správné nastavení stále závisí na vašem použití, architektuře a požadované konfiguraci.