Pro BionicFlyingFox naši vývojáři z Bionic Learning Network podrobně prozkoumali kaloně a technicky zpracovali jeho speciální letové metody. Díky interakci integrované palubní elektroniky s externím systémem sledování pohybu se ultralehký létající objekt dokáže pohybovat v definovaném vzdušném prostoru částečně autonomně.
Kaloň (anglicky: flying fox, tedy létající liška) patří do řádu netopýrů – jediných savců, kteří dokážou aktivně létat. Zvláštní vlastností je jeho jemná a elastická letová membrána, která sahá od podlouhlého záprstí a kostí prstů až ke kotníkům. Při létání zvířata ovládají zakřivení letové membrány prsty a dokážou se pohybovat aerodynamicky a hbitě vzduchem. Dosahují maximálního vztlaku, a to i při pomalých letových manévrech.
S rozpětím křídel 228 cm a délkou těla 87 cm váží umělý kaloň pouze 580 gramů. Stejně jako u přírodního kaloně je jeho kinematika rozdělena na křídla paží a rukou a pokrytá pružnou kůží, která sahá od křídla a pokračuje až k nohám. Plocha křídel je tak poměrně velká a umožňuje malé plošné zatížení. Stejně jako u biologického modelu jsou všechny klouby na jedné úrovni, takže BionicFlyingFox dokáže ovládat a skládat křídla jednotlivě.
Krycí vrstva modelu je tenká, ultralehká a zároveň robustní. Skládá se ze dvou vzduchotěsných fólií a elastanové pleteniny, které jsou svařeny v cca 45 000 bodech. Díky své elasticitě téměř netvoří vrásky, i když jsou křídla zatažena. Voštinová struktura pleteniny brání dalšímu zvětšování případných trhlinek v letové kůži. To znamená, že BionicFlyingFox dokáže pokračovat v letu, i když je tkáň mírně poškozena.
BionicFlyingFox komunikuje s takzvaným Motion-Tracking-System, aby se dokázal pohybovat poloautonomně ve vymezeném vzdušném prostoru. Instalace trvale snímá jeho polohu. Systém plánuje letové dráhy a vydává nezbytné řídicí příkazy. Vzlet a přistání zajišťují lidé ručně. Let převezme autopilot.
Důležitou součástí systému sledování pohybu jsou dvě infračervené kamery, které jsou umístěny na sklopné jednotce. To jim umožňuje otáčet se a naklánět, aby mohly sledovat celý let BionicFlyingFox ze země. Kamery rozpoznávají kaloně pomocí čtyř aktivních infračervených značek, které jsou na nohách a koncích křídel.
Snímky z kamer se odesílají do centrálního hlavního počítače. Ten vyhodnocuje data a koordinuje let zvenčí jako řízení letového provozu. V počítači jsou naprogramované cesty, které systému BionicFlyingFox předepisují během jeho manévrů letovou dráhu. Vlastní elektroniku a složité vzorce chování využívá umělý kaloň k výpočtu pohybů křídel potřebných k optimálnímu letu po požadované trajektorii.
Kaloň dostává potřebné řídicí algoritmy z hlavního počítače, kde se strojově učí a neustále vylepšují. BionicFlyingFox tak optimalizuje své chování během letů, a tak v každém pokusu létá po zadaných cestách přesněji. Let je řízen pohybem nohou, kterým se mění povrch křídel.