Jsou hbití, skvěle manévrují a při létání dokážou dokonce přemety a ostré zatáčky: zařízení BionicSwifts. Interakcí s GPS uvnitř budovy využívající radiový signál se dokáže pět umělých rorýsů pohybovat koordinovaně a autonomně ve vymezeném vzdušném prostoru.
Při konstrukci robotických ptáků jsme kladli důraz na lehkou strukturu, jak je tomu u biologických vzorů. V technice i přírodě totiž platí: čím nižší je pohybující se hmotnost, tím nižší jsou náklady na materiál a spotřebu energie. A tak s délkou těla 44,5 centimetrů a rozpětím křídel 68 centimetrů váží bioničtí ptáci pouhé 42 gramy.
Letové manévry mají být co nejpřirozenější, takže křídla byla vytvořena podle opeření ptáků. Jednotlivé lamely jsou vyrobeny z ultralehké, pružné, ale velmi robustní pěny a leží na sobě jako šindele. Spojeny jsou brkem z uhlíku a jsou připevněny k vlastním rukám a pažím, jako v přírodní předloze.
Když jde křídlo při mávání nahoru, jednotlivé lamely se rozevírají, takže může křídlem proudit vzduch. To znamená, že ptáci potřebují menší sílu, aby křídlo zvedli. Při záběru křídla se lamely zavřou, takže létající roboti letí s vyšším výkonem. Díky této přirozené replice křídel mají BionicSwifts lepší letový profil ve srovnání s předchozími pohony mávajícími křídly.
Tělo ptáka obsahuje kompaktní konstrukci mechanizmu mávání křídly, komunikační techniku a ovládací prvky pro mávání křídly a výškové kormidlo, tj. ocas. Ve velmi malém prostoru jsou instalovány bezkartáčový motor, dva servomotory, baterie, převodovka a různé plošné spoje pro rádio, ovládání a lokalizaci.
Díky inteligentní interakci motorů a mechaniky lze například přesně upravit frekvenci mávání křídly a úhel výškového kormidla pro různé manévry.
Rádiové GPS uvnitř budovy s ultra širokopásmovou technologií (UWB) umožňuje koordinované a bezpečné létání více zařízení BionicSwift. K tomu je v jediném prostoru nainstalováno několik rádiových modulů. Tato orientační zařízení se pak vzájemně lokalizují a definují řízený vzdušný prostor. Každý robotický pták je navíc vybaven rádiovou značkou. Ta vysílá signály do orientačních zařízení, která pak lokalizují přesnou polohu ptáka a odešlou shromážděná data do centrálního hlavního počítače, který funguje jako navigační systém.
Na něm lze plánovat trasu, takže naprogramované cesty udávají ptákům jejich letovou dráhu. Pokud se ptáci odchýlí od své trajektorie kvůli náhlým změnám vlivů prostředí, jako je vítr nebo termika, okamžitě opraví svou trajektorii a v této situaci zasáhnou autonomně – bez lidského pilota. Komunikace rádiem umožňuje přesnou detekci polohy i přes překážky, i když je vizuální kontakt částečně přerušen. Použití UWB jako rádiové technologie zaručuje bezpečný a snadný provoz.
Inteligentním propojením letícího objektu a trasy GPS vzniká navigační systém v prostoru, který by mohl být použit v síťově propojené továrně budoucnosti. Přesná lokalizace toků materiálu a zboží může například zlepšit procesy a předpovědět úzká místa. Kromě toho lze autonomní létající roboty použít například pro přepravu materiálu, a tak pomocí letových koridorů optimalizovat využití prostoru v továrně.